Změna programu: Na přání interpreta v druhé polovině koncertu zazní namísto Debussyho děl skladby Roberta Schumanna.
Začátek Volodosovy kariéry byl netradiční. Klavíru se začal „na vážno“ věnovat až v patnácti letech, do té doby se v rodném Petrohradě soustředil hlavně na zpěv a dirigování a nikdy se nezúčastnil žádné soutěže, protože podle něj ničí ducha hudby. Přesto byl jeho vstup na světová pódia impozantní. V roce 1996 se představil v proslulé londýnské Wigmore Hall, dva roky poté v Carnegie Hall. Záznam z tohoto vystoupení obdržel prestižní Gramophone Award. Dlouholetý producent nahrávek Vladimira Horowitze Thomas Frost o něm tehdy pronesl: „Volodos má vše potřebné k tomu, aby na klavír přenesl své myšlenky: představivost, vášeň, fenomenální techniku. Jeho virtuozita nezná hranic, v kombinaci s jedinečným smyslem pro rytmus, barvy a poezii z něj činí vypravěče silných příběhů a nekonečných světů!“
Těžištěm Volodosovy kariéry jsou sólové recitály, jimiž jako by bral světové sály útokem, v nahrávací činnosti postupuje naopak spíše rozvážným tempem. Každé album totiž považuje za vyústění určité tvůrčí periody. Mezi jeho poslední snímky se řadí album Brahmsovy hudby, jež získalo Diapason d’Or, Edison Classical Award a Gramophone Award, v roce 2019 vydal CD Schubertova sólového díla.
Ze Schubertovy tvorby uvede Volodos v Praze optimistickou a současně ambiciózní Sonátu D dur D. 850, již skladatel napsal roku 1825 při pobytu v lázních Gastein. Jedno ze skladatelových nejdelších sólových děl (trvá téměř 40 minut) v sobě odráží krásu alpské přírody i reminiscence horalského jódlování. Večer bude pokračovat hudbou Roberta Schumanna. Klavírista nejprve uvede proslulé Dětské scény, cyklus třinácti poetických miniatur, aby večer zakončil vrcholným dílem téhož autora, monumentální Fantazií C dur.