„Se svým kolegou tak vytvářejí až mysticky protikladné světy.“ Výběr z kritik na koncert sira Andráse Schiffa a Jevgenije Kissina + video bonus

aktualne.cz, 7. 11. 2026, Martina Heroldová
„Ono je to hraní snad fakt baví,“ konstatoval lakonicky jeden z diváků s humorem a viditelnou nadsázkou, když oba pianisté usedali po neutuchajícím potlesku znovu za koncertní křídlo a chystali už třetí přídavek. […] … na obou umělcích bylo zjevné, že si společné hraní opravdu užívají. […] Se svým kolegou tak vytvářejí až mysticky protikladné světy vší polaritou, s jejíž pomocí společně vytvářejí hudební napětí.

V jejich podání Slovanské tance dýchaly a měly rozšafnou, veselou a hravou náladu a na muzikantech bylo vidět, že jim jejich interpretace dělá radost.

Jejich souhra působila, jako by si navzájem předávali niť melodie, vplétali ji do dalších vláken a společně utkali pestrobarevný perský koberec.

Pražský koncert byl jednou ze zastávek na společném turné umělců, při němž vystoupí mimo jiné v Římě, Miláně, Amsterdamu nebo Mnichově. Z jejich slov ale bylo cítit, že je zastávkou, která pro ně má zvláštní osobní význam. Celá recenze

novinky.cz, 5. 11. 2026, Richard Hruban
Robert Schumann proměnil jejich hru do nadýchané elegičnosti i orientální tajemnosti z dávných časů v šesti krátkých epizodách naplněných živým pohybem i pokornou zbožností. Smetanova Vltava fascinovala oslňující virtuozitou i strhujícím proudem pohybu s éterickou atmosférou občasného lyrického spočinutí.

Dvořákovy Slovanské tance se na Kissinově i Schiffově klaviatuře staly rozevlátým furiantským, zemitým i hloubavým odkazem na umělecký nadhled nad jejich folklorním původem. Intenzivně sdílený pozitivní prožitek každého detailu skladby rezonoval v nadšeném auditoriu, jemuž oba umělci svorně otevřeli pohled do klavírního nebe. Celá recenze

KlasikaPlus.cz, 5. 11. 2026, Věroslav Němec
Netroufám si odhadnout, nakolik měla tato Mozartova sonáta vliv na prostorové myšlení festivalového publika, ale v podání Andráse Schiffa a Jevgenije Kissina byla jedinečná. Oba pianisté mají skvělou prstovou techniku a rychlé pasáže v krajních větách jim nádherně perlily. Křehké melodie volné věty byly dokonale vycizelované a finální věta zněla místy až rozpustile.

Zasněné elegické téma a neméně zasněnou závěrečnou část Schumannových Variací B dur přednesli umělci neobyčejně citlivě a jemně. Hudbu dramatičtějšího ražení hráli s úžasným nábojem a velice přesvědčivě jim vycházely také „programní“ variace, které evokovaly kupř. lovecké fanfáry, smuteční pochod nebo cval koní. Ve variacích groteskních a scherzózních pak vnesli interpreti do skladby překvapivou dávku humoru. 

Smetanova čtyřruční verze Vltavy je pověstná svou náročností. Ale Schiff s Kissinem ji hráli s neuvěřitelnou lehkostí, a navíc s evidentním potěšením. Prameny Vltavy jim krásně zurčely a šplouchaly, Lesní honba byla plná vzruchu a Svatební polka přímo sváděla k tanci. V Reji rusalek oba pianisté s klavírním tónem doslova čarovali: mlžný doprovod jsem už nemohl vnímat jinak než jako zvukovou magii. Ve Svatojánských proudech burácely klavíry jako orchestr, který mi k mému překvapení dlouho nechyběl a vlastně jsem ho začal postrádat až v úplném závěru.

Přiznávám, že jsem netušil, co všechno se dá v těch nesčetněkrát ohraných skladbách [Dvořák: Slovanské tance] objevit. Provedení hýřilo nápady, barvami, úžasnými a nečekanými zvukovými efekty a k tomu všemu nás oba pianisté fascinovali svou fantastickou, a přitom naprosto neokázalou technikou. Celá recenze

operaplus.cz, 5. 11. 2026, Michal Rezek
To, že se podařilo dohodnout vystoupení na termín zahajovacího koncertu 3. listopadu 2026, považuji za malý zázrak a pořadatelům tak myslím právem patří za takto mimořádný počin velké poděkování našeho koncertního publika.

Od prvních not bylo zřejmé, že oba umělci mají diametrálně odlišný zvukový projev, hlavním elementem jejich spolupráce byla jistě vzájemná úcta, respekt a samozřejmě obrovská pódiová zkušenost.

Překrásně vyzněla klidná, leč intenzivně a naléhavě procítěná druhá věta z Mozarta. Přesto, že oba pianisté mají odlišný zvukový profil, radost z jejich muzicírování se přenesla i na publikum, v mém případě se vlastně zdvojnásobila, moc jsem si hru obou dvou umělců užíval.

Z celého provedení Schumannova Andante a variací B dur op. 46 mě však nejvíce a hluboce zasáhla jediná variace v b moll, kterou provedli oba mistři v mimořádně pomalém tempu a velmi sugestivní smutné až tragické náladě. Za normálních okolností se jedná o variaci skromnou a oddechovou, my jsme však byli svědky toho, jak dvě velké osobnosti dokáží dát hudbě úplně jiný charakter a vyznění, než sám autor zamýšlel. Byl to také okamžik, kdy se stali jak lidsky, tak umělecky jedno tělo a jedna duše. Pro mě se jednalo o jeden z vůbec nejsilnějších momentů celého koncertu. Hluboce mě to zasáhlo a je to právě jedna z těch chvilek, na které nikdy nezapomenu. Zároveň je to pro mě důkaz, že umění je jedním z nejvyšších smyslů lidského bytí.

I když pojetí Slovanských tanců bylo vlastně úplně jiné, než jsme zvyklí, v případě tak skvělých pianistů, jako jsou Jevgenij Kissin a sir András Schiff, se musíme sklonit před jejich osobnostní a uměleckou přesvědčivostí. Jsou to pianisté té nejvyšší kategorie a jejich pohled je velmi, velmi přesvědčivý.

Byl to nezapomenutelný, fantastický zážitek, který se asi jen tak opakovat nebude. Na závěr si nemůžu odpustit podělit se s našimi čtenáři o jedno hluboké lidské vyznání. Na závěrečné recepci se sir András Schiff vyznal se ze své lásky k Praze a s obrovskou pokorou přidal, že je pro něj neopakovatelným zážitkem moci hrát zde SmetanovuVltavu, zatímco Vltava samotná teče padesát metrů od pódia Rudolfina. Celá recenze

polyharmonie.cz, 8. 11. 2026, Gabriela Špalková
Jejich společné vystoupení charakterizovala výborná dramaturgie a suverénní pianistický výkon.

V takovém souladu, v jakém jsou jejich občanské a morální postoje, byl i společný hráčský projev obou špičkových pianistů. Jak Jevgenij Kissin (nar. 1971) tak Sir András Schiff (nar. 1953) hráli s obrovským nasazením a vzájemnou empatií. Suverenita, nadhled a naprostá technická samozřejmost, s níž přednesli v obdivuhodné souhře náročné skladby, byla neuvěřitelná, jako by perfektní hra na klavír byla tou nejsnazší věcí na světě. 

Jejich písňová forma lidového rázu Dvořákových Slovanských tanců umožňuje osobitý přístup k provedení, a tak jsme slyšeli řadu nezvyklých, avšak velmi půvabných detailů, např. v Odzemku. Kissinovo a Schiffovo pojetí u všech tanců zvýraznilo přímočarou hravost až rozvernost, která se stala jejich dominantním rysem, včetně ukrajinských Dumek. Uvolnění, které druhá polovina večera přinesla, posluchače nadchlo a umělce odměnili nadšeným aplausem a voláním bravo.

Technicky fenomenální Jevgenij Kissin a sir András Schiff uhranuli publikum svou hráčskou bravurou, silou svých osobností. Byli to dva rebelové ve fascinující souhře. Celá recenze

Szafa Melomana, 6. 11. 2026, Mateusz Ciupka
V tomto případě jde o rovnocenné partnerství, i když Kissin a Schiff jsou jako oheň a voda.

Několikrát si vyměnili místa, což výrazně ovlivnilo zvuk i styl. Když v čele seděl Schiff, jako například v Andante a variacích B dur od Schumanna nebo ve výběru Slovanských tanců od Dvořáka, stala se hudba průzračnou. Když naopak vedl Kissin, emoce převážily nad detaily, jako v Obrazech z východu op. 66 od Schumanna.

Neměl jsem pocit, že by se tento duet snažil za každou cenu vytvořit něco zcela jedinečného – rozdíly jsou příliš velké, ale zároveň právě ony rozhodují o přitažlivosti jejich vystoupení. Důležitá je také prostě zřejmá radost ze společného hraní, která nejlépe zazněla ve druhé části. Bylo úžasné zažít bouřlivý potlesk, kterým publikum v Rudolfinu odměnilo provedení Smetanovy Vltavy a Dvořákových tanců a následně přimělo pianisty ke třem přídavkům.