Historické klavíry v Rudolfinu
Mimořádná událost se odehraje 5. listopadu v Rudolfinu v rámci Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Na pódiu Dvořákovy síně stanou vedle tradičního Steinwaye čtyři historické nástroje – cembalo a tři klavíry – z let 1710, 1795, 1826 a 1848. Tedy abychom byli přesní, tři nerozeznatelné kopie historických nástrojů od Christopha Kerna a jeden originál z dílny vyhlášeného pařížského stavitele klavírů Ignaze Pleyela, jehož nástroj vlastnil i Fryderyk Chopin. Klavírista Alexander Melnikov vás v tomto večeru provede virtuózním žánrem fantazie, jak se vyvíjel od 18. do 20. století.
Následující texty byly připraveny autorem kopií historických nástrojů, mistrem Christophem Kernem, s jehož uměním a prací se můžete seznámit na těchto webových stránkách.
Cembalo podle Michaela Mietkeho, Berlin ca. 1710
Kopie z roku 2013 od Christopha Kerna
Michael Mietke patřil ve své době k nejuznávanějším stavitelům nástrojů v severovýchodním Německu. Jeho věhlas sahal daleko za hranice Berlína. Je úzce spjat zejména s Johannem Sebastianem Bachem a jeho synem Carlem Philippem Emanuelem Bachem. Ačkoliv se dochovalo jen málo informací o tom, jaká cembala J. S. Bach preferoval či vlastnil, s jistotou víme, že u svého zaměstnavatele v Köthenu si objednal velké cembalo právě z dílny Michaela Mietkeho, na kterém premiéroval své Braniborské koncerty. Z Mietkeho dílny pocházelo také „provozní“ cembalo Carla Philippa Emanuela Bacha pro Fridricha II. Velikého, jehož originál se dochoval v berlínském zámku Charlottenburg. Mietkeho dílo je spojením protichůdných zvukových konceptů francouzsko-vlámské tradice s tradicí italskou. Jeho nástroje jsou proto vhodné pro širokou škálu stylů. Zvuková (tónová) čistota a bohatost rejstříků usnadňují sledování i složitého vedení hlasů. Díky tomu jsou obzvláště vhodné pro polyfonní hudbu. Mietke měl výborné znalosti, jak adaptovat různé stavební slohy. Jednou byl dokonce obviněn z padělání, protože kopíroval francouzské nástroje a prodával je jako dovážené zboží za vysoké ceny.
Hammerflügel podle Antona Waltera, Vídeň 1795
Kopie z roku 2007 od Christopha Kerna
Anton Walter patřil na konci 18. století k nejlepším a nejslavnějším vídeňským stavitelům klavírů. Jeden z jeho nástrojů vlastnil dokonce Wolfgang Amadeus Mozart, který si jej nechával převážet po celé Vídni na koncerty své Akademie. Nástroj se nyní nachází v Mozartově domě v Salcburku. Klavíry Antona Waltera se dnes často kopírují, a to nejen proto, že svou prací nastavil novou, vysokou úroveň, ale protože reprezentují celou jednu epochu. Také Beethoven chtěl od Waltera klavír. Ten však nebyl ochoten splnit skladatelovy zvláštní požadavky, a navíc požadoval běžnou kupní cenu. Na rozdíl od konkurence, která Beethovenovi vždy poskytovala nejnovější modely zdarma, si Walter tento přístup mohl pravděpodobně dovolit. Kladívkové klavíry z této doby mají obvykle rozsah pět nebo pět a půl oktávy a místo pedálů dvě kolenní páky. Jednou se zvedají dusítka, druhou se ovládá mechanismus, který vtlačuje tenkou látku mezi kladívko a struny, čímž se vytváří měkčí zvuk, jako kdyby se na strunu udeřilo měkčím kladívkem.
Hammerflügel podle Conrada Grafa, Vídeň 1826
Kopie z roku 2019 od Christopha Kerna
V 19. století došlo sice k akceleraci výroby klavírů, velikost, rozsah klaviatury, mechanika a hudebně estetické požadavky se však neustále měnily. Dva konstrukční přístupy – anglický/francouzský na jedné straně a jihoněmecký/vídeňský na straně druhé – si navzájem konkurovaly a výrazně se lišily v mechanice i zvuku. Ve dvacátých letech 19. století dosáhl Conrad Graf ve stavbě vídeňského typu klavíru vrcholu. Jeho nástroje patří dodnes k nejvyhledávanějším a jsou jedinečné nejen svou technickou, ale i tónovou kvalitou. Jejich zvuk je bohatý na barvy a odstíny, vřelý a „romantický“ v tom nejlepším slova smyslu. Díky tomu je „ein Graf“ vynikající volbou pro pozdní díla Beethovena a především Schuberta. Jak bylo v té době zvykem, konstrukce byla celá ze dřeva, bez železných vzpěr a litinové desky. Kladívka nejsou potažena plstí, ale kůží. Zvuk lze měnit pomocí čtyř pedálů.
Hammerflügel Ignaze Pleyela č. 14897, Paříž 1848
Originál restaurovaný Christophem Kernem
Klavíry, které vyráběl pařížský stavitel klavírů Ignaz Pleyel, měly trvalý vliv na klavírní tvorbu 19. století. Vyznačují se velkou zvukovou rozmanitostí a jsou nepřekonatelné zejména v komornějším prostředí. Jejich zvuk je mimořádně zpěvný a tvárný. Jsou úzce spjaty s tvorbou Fryderyka Chopina, který během svého života vlastnil několik nástrojů značky Pleyel a velmi si jich vážil. Jeho poslední klavír č. 14810 je uložen v Chopinově muzeu ve Varšavě. Pochází ze stejného roku jako originál, který bude prezentován v Praze, konstrukčně naprosto totožný. Klavíry tohoto typu se vyráběly ve velkém a v 19. století byly ozdobou mnoha pařížských salónů. Jsou vynikajícím dokladem hudebního vkusu doby, v níž byly vyrobeny.
