Richard Goode
zpět na program

Richard Goode

Je to už patnáct let, co newyorská klavírní legenda Richard Goode poctila svou návštěvou Pražské jaro a strhla publikum přednesem Beethovenova Druhého klavírního koncertu. „Goode, který mj. klavír studoval u Rudolfa Serkina, jej zahrál s obrovským smyslem pro výstavbu jednotlivých ploch i celku, s brilancí a lehkostí, zdobící všechny pasáže a gradující ke stále lepšímu výkonu v mistrně provedeném závěrečném Rondu,“ referovala v Hudebních rozhledech Hana Jarolímková. Chválou nešetří recenzenti ani dnes, kdy jeho zralost a zkušenost spojují s hloubkou, moudrostí a také přirozeností. A své umění předává i jako pedagog – před dvěma lety na Firkušného festivalu zazářil jeho žák Yekwon Sunwoo.

Datum konání

Čtvrtek, 5.11. 2020 od 19.30

Program

  • Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní sonáta F dur KV 533/494
  • Ludwig van Beethoven: Klavírní sonáta A dur op. 101
  • Fryderyk Chopin: Čtyři mazurky op. 56/2; op. 59/1-3
  • Claude Debussy: Obrazy, 2. řada
  • Claude Debussy: Tři etudy
  • Claude Debussy: Ostrov radosti

Interpreti

  • Richard Goode - klavír

První polovina programu přinese hudbu vídeňských klasiků. Mozartovu Sonátu F dur a melancholické Rondo a moll,  které „s roztouženými přírazy, neklidnou chromatikou, hlavním tématem ve stylu siciliany“ zní podle muzikologa Richarda Wigmora „spíše jako proroctví předjímající Chopina než cokoliv jiného od Mozarta.“ Před přestávkou zazní ještě pomalou větou začínající pozdní Beethovenova Sonáta č. 28, v níž se skladatel odklonil od klasických vzorů, jak je ustanovili právě Mozart a Haydn. Druhá polovina přinese čtyři mazurky, ve kterých Fryderyk Chopin osobitým způsobem zpracoval charakteristické rysy národního tance svého rodného Polska. Názvy tří částí Druhé knihy impresionistických Obrazů odkazují k inspiracím kostelními zvony a v Paříži počátku 20. století módní východní Asií. V Etudách, pozdním díle, se Debussy nechal inspirovat proslulým Karlem Czernym a v každé jednotlivé skladbičce se zaměřil na určitý problém klavírní techniky. Program uzavře jedno z Debussyho nejčastěji uváděných děl, L’isle Joyeuse (Ostrov radosti), odrážející Debussyho náladu z léta roku 1904, kdy spolu s Emmou Bardac pobýval na ostrově Jersey.