Leif Ove Andsnes
Program
- Alexandr Vustin: Lamento
- Leoš Janáček: Klavírní sonáta 1. X. 1905 „Z ulice“
- Valentin Silvestrov: Bagatela op. 1 č. 3
- Ludwig van Beethoven: Klavírní sonáta č. 8 c moll op. 13 „Patetická“
- Antonín Dvořák: Poetické nálady op. 85
Interpreti
- Leif Ove Andsnes - klavír
Výjimečná odvaha
Jeden z nejúspěšnějších klavíristů současnosti Leif Ove Andsnes pochází sice až od Severního moře z norské obce Karmøy, k Praze a české hudbě má ale mimořádný vztah. Držitel šesti cen Gramophone a nositel jedenácti nominací na Grammy na svůj debutový snímek zařadil už jako sedmnáctiletý Smetanovu Koncertní etudu „Na břehu mořském“, v jednadvaceti natočil významná sólová díla Leoše Janáčka a v současnosti jako jeden z mála světových interpretů uvádí kompletní Dvořákův cyklus Poetické nálady, jehož skoro padesátiminutová délka a nesmírná hráčská náročnost způsobily, že se na koncertních pódiích objevuje jen zřídka, a pokud vůbec, tak jen výběrově. Ostatně, předvídal to i sám autor, když v jednom ze svých dopisů poznamenal, že k tomu najde odvahu jen málokdo.
Síň slávy
Za láskou k české hudbě stojí u Andsnese profesor českého původu Jiří Hlinka, u něhož umělec studoval na Bergenské konzervatoři, a také jeho rodiče, kteří byli hudebními pedagogy. Díky nim slyšel Dvořákovy Poetické nálady již v dětství. „Vždycky se mi moc líbily a je mi záhadou, proč je lidé mimo Českou republiku moc neznají, protože jde skutečně o prvotřídního Dvořáka,“ říká klavírista, k němuž ambiciózní projekty patří. Na Pražském jaru představil s Mahler Chamber Orchestra coby sólista a dirigent v jedné osobě projekt The Beethoven Journey, kompletní sérii Beethovenových klavírních koncertů, přičemž většina materiálů byla natočena právě na festivalových koncertech v Rudolfinu. V roce 2019 navázal se stejným orchestrem projektem Mozart Momentum 1785/1786. Nesmírně vysoce si norského umělce cení odborná kritika. Prestižní časopis Gramophone jej v roce 2013 uved do Síně slávy. „Na žebříčku mnoha kritiků by se měl umístit v první desítce současných světových klavíristů,“ napsal o něm před dvěma lety americký deník The Star-Tribune, jeho „mistrovskou eleganci, sílu a vhled“ zase vyzdvihli The New York Times.
Osobní sdělení umělce k programu koncertu
Pocta, kterou vzdal Leoš Janáček dělníkovi zabitému na demonstraci 1. října 1905, je dnes až děsivě aktuální. Zatímco píšu tyto řádky (konec září 2022), mladí iránští demonstranti a demonstrantky jsou zabíjeni v ulicích Teheránu, a odvážní Rusové, kteří pozvedli svůj hlas proti ničivé válce, riskují své životy. Janáčkova sonáta je plná hněvu a smutku, který cítíme dnes, když jsme konfrontováni s nesmyslnou válku na Ukrajině.
Jako epilog po Janáčkovi zahraji jednu z Bagatel ukrajinského skladatele Valentyna Sylvestrova. Jsou to snové fragmenty času, který uplynul, či snad naděje v něco lepšího.
V roce 2019 jsem pozval šestasedmdesátiletého skladatele Alexandra Vustina na Festival komorní hudby v Rosendalu v Norsku. Bylo to teprve podruhé, kdy Vustin cestoval mimo Rusko. Jeho život byl zřetelně poznamenán léty strávenými v represivním režimu a bylo velice dojemné se s ním osobně setkat, poznat jeho hudbu a vidět, jak na festivalu celou svou bytostí poslouchá provedení Šostakovičovy hudby. Když jsem se dověděl, že v dubnu roku 2020 během první vlny covidu v Moskvě zemřel, hluboce mě to zasáhlo.
V Beethovenově „Patetické“ sonátě je také hněv. Náhlé výbuchy a pianistické efekty v první větě byly ve své době šokující – třeba neutuchající tremolo v basu a křížení rukou v druhém tématu na nás může působit velice radikálně i dnes. Další věty přinášejí uvolnění a kontrast: melodie druhé věty jsou všeobjímající a závěrečné Rondo v mozartovském duchu osciluje mezi líbezností, energičností a dramatem.
Pandemie mi poskytla příležitost nastudovat nepochopitelně opomíjené Dvořákovy Poetické nálady op. 85. Skladatel je zamýšlel jako cyklus, nikoliv jako pouhou sbírku skladeb, a mně se na nich líbí záměrné míšení vysokého s nízkým. Poetické příběhy, jako jsou Noční cesta nebo Na starém hradě, koexistují s prostotou částí nazvaných Žertem a Na táčkách. Je zde intimita ve Vzpomínání, drama v části U mohyly, bouřlivá virtuozita v Bakchanáliích, a Serenáda, která je nejdojemnější milostnou písní. Studium těchto děl pro mě bylo objevem, je to životu přitakávající hudba plná mimořádné invence a fantazie.
Poslechněte si Poetické nálady v interpretaci Leif Ove Andsnese
