Příloha pátečních Hospodářských novin
„Není důvod usínat na vavřínech,“ říká italská klavíristka Beatrice Rana, která v šestadvaceti letech dosáhla úspěchů, o jakých si mohou nechat zdát interpreti o desítky let starší. Poutavý rozhovor s ní naleznete v pátečních Hospodářských novinách (25. října 2019), které přinesou osmistránkovou přílohu věnovanou Klavírnímu festivalu Rudolfa Firkušného. Přinášíme vám malou ochutnávku z jejího obsahu.
Kanadského klavíristu Marc-André Hamelina čeká 19. listopadu recitál v Dvořákově síni Rudolfina. Před Pražany stane už osmapadesátiletý interpret, který se v posledních dekádách vypracoval na špičku a jehož schopnosti jeden recenzent označil za „takřka nadlidské“. Natáčí, koncertuje, skládá a především se do širšího povědomí snaží dostat přehlížený repertoár. „Svou kariéru bych nikomu nedoporučoval,“ říká s nadsázkou.
„Celý život jsem poslouchal vše a jiné žánry jsem vnímal se stejnou vážností jako klasickou hudbu. Kind of Blue od Milese Davise nebo A Love Supreme od Johna Coltrana jsou pro můj život stejně důležité jako opusy klasických autorů,“ vysvětluje Jan Bartoš, kterého 21. listopadu čeká recitál v pražském Rudolfinu. Pro Bartoše jiné žánry a umělecké druhy nejsou „odreagováním“. Výtvarné umění, literaturu a film vnímá jako nástroj k hlubšímu pochopení světa. S tím koresponduje i jeho zájem o meditaci, křesťanskou a orientální literaturu.
„Klasika potřebuje víc improvizace,“ říká americký klavírista Aaron Diehl, který bude 22. listopadu v Divadle ABC reprezentantem jazzové hudby. „Hudba je jako jazyk. A když jste odmalička bilingvní, na rozdíly v konstrukci těch jazyků nehledíte. Pro mě žánrové bariéry nikdy neexistovaly,“ vysvětluje devětatřicetiletý muž, který dnes Gershwinův klavírní koncert hrává s Losangeleskou filharmonií nebo Clevelandským orchestrem stejně často, jako vystupuje s vlastním jazzovým triem. To přiveze také do Prahy. Od Diehlova pražského vystoupení lze čekat úplně všechno, včetně třeba gospelu. Když dospíval, hrával na varhany v kostele a dalších deset let doprovázel na klavír i varhany pastora v jiném kostele v newyorském Harlemu, kde bydlel. „Před dvěma roky jsem se přestěhoval do Brooklynu a mám tak nabitý diář, že už se do Harlemu nedostanu tak často, jak bych chtěl. Ale ta komunita mi je pořád blízká,“ dodává.
Do Prahy se před časem přestěhoval osmačtyřicetiletý moskevský rodák Jevgenij Kissin, jenž je umělec s aurou génia. Jeho hra uchvacuje až nelidskou dokonalostí. Fenomenálnímu umělci, intelektuálovi, v poslední době také skladateli a básníkovi jsou běžné praktické záležitosti možná poněkud vzdálené, o to více jej však tíží geopolitická situace. Rozhovoru, který vznikal před Kissinovým vystoupením 23. listopadu v pražském Rudolfinu na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného, věnoval velkou péči a čas. Původně se měl točit kolem klavíru a Beethovena, kterého dal interpret na program recitálu. Nakonec se rozbujel v odpovědích na společenské a politické otázky. Nenechte si ujít páteční vydání Hospodářských novin!
