Archiv

Jubilejní desátý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného nabídne čtveřici výrazných pianistických osobností. Mezi 5. a 12. listopadem v pražském Rudolfinu vystoupí Leif Ove Andsnes, Anna Vinnickaja, Igor Ardašev a Grigorij Sokolov. „Založením Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného vytvořilo Pražské jaro svůj vlastní a samostatný protipól či ‚alter ego‘ – festival, na rozdíl od širokospektrálního jarního festivalu, úzce specializovaný a kompaktní. Ten se stal nesporně naším nejvýznamnějším festivalem tohoto zaměření a událostí plně respektovanou u nás i ve světě,“ vysvětluje ředitel festivalu Roman Bělor.

Festival otevře norský klavírista Leif Ove Andsnes, jenž v posledních letech opakovaně uchvátil pražskojarní publikum koncerty za doprovodu orchestru. Tentokrát o svých kvalitách přesvědčí v sólovém recitálu. „Není mnoho klavíristů, kteří by měli v repertoáru komplet Poetických nálad. Je skvělé, že si toto téměř hodinu trvající vrcholné klavírní dílo Antonína Dvořáka budeme moci poslechnout v podání takové interpretační osobnosti, jakou je právě Leif Ove Andsnes,“ podtrhuje dramaturg festivalu Josef Třeštík.

„Anna Vinnickaja je za klaviaturou skutečnou lvicí, která požírá i ty nejtěžší stránky s nezlomnou silou,“ napsal o její hře Washington Post. Vítězka proslulé Soutěže královny Alžběty v Bruselu, Anna Vinnickaja, v minulém roce zazářila na Salcburských hudebních slavnostech. „Chceme ji představit ve dvou polohách: v komorním koncertu v triu s houslistou Emmanuelem Tjeknavorianem a violoncellistou Danielem Müllerem-Schottem během letošního Pražského jara, její sólový recitál pak nabídne právě Firkušného festival,“ přibližuje Třeštík. Mimořádný ohlas vzbudila nahrávkami Ravelových děl, za něž Vinnickaja obdržela ceny Echo Klassik, Diapason d’Or a tip měsíce editora Gramophone. Z jeho díla v Praze uvede Valses nobles et sentimentales, tedy Valčíky vznešené i tesklivé, a virtuózní La Valse. Zvláštní pouto má Vinnickaja k Chopinovi a ruským autorům. Pro svůj debut na Firkušného festivalu z nich vybrala klavírního mystika a kompozičního proroka Alexandra Skrjabina, od jehož narození uplynulo letos v lednu 170 let.

Pro svůj recitál 3. listopadu v pražském Rudolfinu zvolil kombinaci německé a slovanské klasicko-romantické hudby těch komponistů, kteří jsou jeho uměleckému naturelu obzvláště blízcí. Na otázku, jací skladatelé jsou jeho nejoblíbenější, Lukáš Vondráček na jedné besedě v rodné Opavě v dubnu 2019 odpověděl: „Zejména ti němečtí. Klavírní literatura má tři hlavní směry – ruská je pro nás nejuchopitelnější, je o emocích a velmi expresivní. Francouzská je o zvukových efektech podobně jako u impresionistických malířů. A německá je o lidství, vztahu člověka k vesmíru, zabývá se otázkami mezi nebem a zemí. Je v ní spousta překvapivých momentů, i když danou skladbu znám roky, pořád mě nepřestává překvapovat.“

Na přání interpreta došlo k drobné úpravě programu – namísto Skrjabinovy Fantazie h moll zazní Schumannova Arabeska C dur op. 18.

Když mu na sklonku roku 2019 vyšla nahrávka kompletu 32 Beethovenových klavírních sonát (posledních pět převzal ze staršího alba z roku 2013), vzbudila nadšené ohlasy. „Levitův Beethoven představuje sebevědomý pohled, jehož výsledkem je na ostří vybroušená interpretace, mnohdy nekompromisní. …V konkurenci tolika dalších nahrávek si nemůžete přát nic lepšího,“ píše se například v recenzi na Classic Review. Za tento souborný sonátový projekt byl nominován na Grammy 2021 v kategorii „Best Classical Instrumental Solo“, obdržel prestižní cenu Opus Klassik 2020 a také Gramophone Award 2020 v kategorii „instrumentální hudba“. Tento renomovaný britský magazín jej zároveň jmenoval „umělcem roku“.

„Igor Levit je klavírista jako žádný jiný,“ napsal renomovaný novinář Alex Ross v časopise New Yorker a nemohl být blíž pravdě. Stěží bychom našli v generaci třicátníků umělce, který by svou činností tak dalece překračoval hranice klasické hudby. V německy mluvících zemích je široké veřejnosti známou tváří, často se objevuje v televizních pořadech, kde se vyjadřuje k současným tématům, vystupuje zvláště proti antisemitismu a pravicovému extremismu. Sám se označuje – v uvedeném pořadí – za „občana, Evropana a klavíristu“.

Jeho progresivní myšlení se promítá také do netypických projektů, kupříkladu spolupracoval se známou performerkou Marinou Abramović na speciálním uvedení Goldbergovských variací v newyorské Park Avenue Armory.

A ti, kteří se pohybují na sociálních sítích, mají dosud nepochybně v paměti sérii 53 domácích koncertů, jež klavírista streamoval v době koronavirové karantény přes svůj twitterový účet. Toto období (závěr roku 2019 do konce roku 2020) zachytil ve své první publikaci Hauskonzert, jejímž spoluautorem je žurnalista Florian Zinnecker. Deníkové vyprávění je přerušováno odbočkami k událostem dřívějším a podává tak příběh Levitovy hudební kariéry i jeho politických názorů a občanské angažovanosti. Kniha vyšla v nakladatelství Hanser na jaře 2021.

Bachovo dílo tvoří páteř klavíristova repertoáru, patří ke konstantám každé jeho koncertní sezony a dominuje v jeho dosavadní diskografii. Německý deník Die Welt označil Fraye za „dokonalý příklad přemýšlivého muzikanta“.

David Fray pochází z jihofrancouzského města Tarbes na úpatí Pyrenejí, kde vyrostl v podnětném prostředí učitele filozofie a učitelky němčiny (mimochodem z matčiny strany jsou v rodině moravské kořeny). Vystudoval pařížskou Conservatoire national supérieur de musique pod vedením Jacquese Rouviera a hned po studiích zazářil na mezinárodní soutěži v Montréalu. Od té doby hraje s nejvýznamnějšími orchestry a dirigenty světa a má recitály na prestižních koncertních pódiích.

V sezoně 2021/2022 má v plánu Poulencův Klavírní koncert s Orchestre de la Suisse Romande, v mozartovském programu vystoupí s Ceciliou Bartoli a Monte Carlo Philharmonic (jeho diskografie obsahuje dva Mozartovy koncerty s londýnským orchestrem Philharmonia a Jaapem van Zwedenem).

David Fray založil ve svém rodném departementu Hautes-Pyrénées na jihozápadě Francie Festival L’Offrande Musicale, jehož první ročník se uskutečnil v letošním roce. Festival akcentuje humanitární cíle, zejména výrazně podporuje lidi se zdravotním postižením.

Hudebník 21. století

Koncert 2. listopadu 2021 bude patřit vynikajícímu Igoru Levitovi, jenž patří k nejvýraznějším hudebníkům mezi současnými klavíristy, zároveň je nesmírně zajímavou osobností s přesahy ke společenským tématům a politice. „Svým způsobem nově definuje, jak by mohl vypadat klasický hudebník ve 21. století,“ zamýšlí se dramaturg Josef Třeštík. „Mám radost, že můžeme jako první pořadatel Levita uvést na naši scénu, a to s referenčním programem Beethovenových tří posledních sonát, které k Levitovi neodmyslitelně patří,“ uzavírá Třeštík.

Žijící legenda

Portugalská klavíristka Maria João Pires je žijící legendou. Za svou více než sedmdesátiletou kariéru odehrála bezpočet koncertů, natočila přes sto snímků. Ačkoli sama říká, že má k sólovým recitálům poněkud ambivalentní vztah kvůli pocitu osamělosti, posluchače si dokáže rychle podmanit a navázat s nimi dialog meditativních rozměrů. Její pojetí hudby ostatně vyrůstá z hlubokého studia buddhismu. „Ačkoliv má status velké hvězdy, její interpretace nikdy není okázalá, ale spíše introvertní, vždy směřuje k jádru hudby, které dokáže uchopit v krystalicky čisté podobě a zprostředkovat posluchačům, o čemž jsme se mohli přesvědčit při jejím vystoupení na Pražském jaru 2015,“ popisuje Bělor. „Když Pires poslouchám, zažívám vjem velkého duchovního přesahu. Její interpretace Mozartovy hudby a dnes už legendární spolupráce s houslistou Augustinem Dumayem dokonce kdysi změnila můj pohled na daný repertoár. Sama Pires se netají tím, že sólovými recitály spíše šetří, o to větší mám radost, že vystoupí na našem festivalu,“ vyznává se dramaturg Třeštík. Její recitál se uskuteční 6. listopadu 2021.