Páteční příloha Hospodářských novin
Nenechte si ujít páteční vydání Hospodářských novin (26. října) se speciální přílohou věnovanou Klavírnímu festivalu Rudolfa Firkušného! Osm stran rozhovorů a zajímavých profilů šesti výjimečných klavíristů.
Největší žijící pianista? Mnozí za něj považují Grigorije Sokolova. Osmašedesátiletá velká antihvězda mezinárodní scény nedává rozhovory a zásadně nenatáčí ve studiu. Postava s legrační chůzí, ve fraku, který působí jako vypůjčený od většího kamaráda, s kratičkou úklonou usedá za klaviaturu, jako by ho čekal skok do ledové vody. Skoro dělá dojem karikatury klasického pianisty, hrbícího se nad nástrojem. Ale jen do chvíle, než se dotkne kláves.
Klavírista Miroslav Sekera ve svém dětství brilantně ovládal hru na housle i klavír – stejně jako salcburský génius. Díky tomu jej vybrali pro roli malého Mozarta ve Formanově filmu Amadeus. Se svou vrozenou skromností se Sekera při zmínce o této epizodě z roku 1984 ošívá. „Je pravda, že tahle šestnáctivteřinová událost se táhne se mnou celý život, účast v oscarovém filmu se těžko vymazává ze životopisu. Ten film se mi osobně moc líbí,“ říká nakonec. „Možná mi jako mladému vadilo, že mě spojují s touhle figurkou, že mohu dosáhnout sebelepších úspěchů na soutěžích, ale stejně to všechno přebije postavička v paruce. No, už jsem se s tím naučil žít. Vždyť je to úsměvné, už mi je přes čtyřicet,“ kvituje. Svůj recitál na Firkušného festivalu v nadsázce nazývá „old‑fashioned“: skladby rozvrhl chronologicky, začíná Scarlattim, pokračuje Beethovenem. „Mám rád změny, cykly složené z drobných skladeb, kdy každá má svůj příběh. Když jsem dostal příležitost zahrát si na takovém festivalu a v takovém sále, rád bych toho ukázal co nejvíc,“ podotýká.
Mladý klavírista Yekwon Sunwoo je bez nadsázky korejským národním hrdinou. Vloni totiž jako první Korejec vyhrál prestižní klavírní soutěž Van Cliburn ve Spojených státech. Nadějného interpreta Pražané prvně uslyší na letošním ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, kde jej doprovodí korejský KBS Symphony Orchestra. Sunwoo zahraje Rachmaninovův Klavírní koncert č. 3, právě ten, s nímž bodoval ve Van Cliburnově soutěži. Yekwon Sunwoo nyní do Prahy přijíždí poprvé. Na dotaz, jestli to pro něj něco znamená, má hned připravenou odpověď. „Když se lidí zeptáte, ve kterém městě by hráli nejraději, můžete vzít jed na to, že Prahu jmenují jako jedno z prvních,“ říká.
Dlouho před nástupem žánru ska, před reggae, a dokonce ještě předtím, než prorazil Bob Marley, doma v jamajském Kingstonu seděl u klavíru Monty Alexander a hrál jako o život. Napodoboval, co slyšel z nahrávek jazzových legend Louise Armstronga nebo Nata Kinga Colea, učil se žánr kalypso, toho času populární na jamajských ulicích, a pravidelně poslouchal jazzové a rhythm‑and‑bluesové pořady amerických rádií. Z toho letos čtyřiasedmdesátiletý Alexander vytěžil jedinečný hráčský styl, díky němuž se stal přední jazzovou osobností s přesahem až do světa pop‑music. Na jeho facebookovou stránku napsal dvaadevadesátiletý zpěvák Tony Bennett: „Monty Alexander včera v klubu Birdland odehrál jeden z nejlepších jazzových koncertů, jaké pamatuji.“ Monty Alexander zpestří letošní ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, jehož program je jinak plný výhradně klasické hudby.
„Haydnova hudba je jedinečná tím, jak nám na tváři dovede vyčarovat úsměv,“ říká klavírista Paul Lewis. „Beethoven také používá humor, jenže Beethoven vás ke smíchu přivede tím, že šokuje. Haydn naopak překvapuje jistou neukázněností. Nikdy není tak brutální či skoupý na slovo, jak to uměl Beethoven. Haydn dovede překvapit, ohromit a rozesmát, což působí svěže i dnes, kdy se extrémy stávají normou,“ vypráví Lewis.
Portugalský klavírista polsko‑maďarského původu Piotr Anderszewski se vždy řídil intuicí. Asi nikdo nezapomene, jak roku 1990 coby jedenadvacetiletý účastník klavírní soutěže v anglickém Leedsu náhle přerušil semifinálové vystoupení, protože se mu zdálo, že nehraje dostatečně dobře – podle poroty byl přitom jedním z adeptů na vítězství. V soutěži Anderszewski předvedl také Beethovenovy Diabelliho variace, k nimž se vrátil s odstupem deseti let a natočil je na album, jež vzbudilo ohlas. Od té doby klavírista Beethovenovo dílo zařazuje pravidelně. Nyní je v jeho interpretaci na takové úrovni, že i mimořádně přísný britský kritik Andrew Clements z deníku Guardian Anderszewského podání na jaře označil za snad nejpřesvědčivější Diabelliho variace, jaké kdy na koncertě slyšel. „Každou z 33 variací jako by snad právě vymyslel, s úchvatnými kontrasty vtipu a patosu, výbušné energie a vnitřního klidu,“ napsal. Pražané si úsudek budou moci udělat v sobotu 24. listopadu, kdy Anderszewski zahraje Diabelliho variace coby host Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného.
